Max Weber je proslulý německý sociolog, ekonom a politolog přelomu devatenáctého a dvacátého století. Mezi nejvýznamnější je řazen jeho přínos k formování sociologie jako vědy, zkoumání byrokracie a sociologie náboženství a politiky. Napsal dílo Hospodářství a společnost – jako první se zabývá byrokracií, jaké má místo v moderním světě. Byl kritikem marxismu, měl blízko k pozitivismu a novokantoství.
Oceňoval byrokracii pozitivně, viděl v ní neutrální sílu, problém viděl jako dva tlaky ve společnosti:
1) politický tlak (stát a politická sféra)
2) hospodářský tlak (podnikatelé a soukromá sféra)
byrokracie je neutrální síla mezi nimi (politikou s hospodářskými zájmy)
- je to síla, která vyvažuje mezi oběma, projevuje se v ní racionalismus (co nejlepší uspořádání), jsou to profesionální lidé s racionálním pohledem nad zájmy politickými a soukromými.
Racionální přístupy profesionální byrokracie – chráněny veřejným zájmem
- co umožňuje byrokracii sehrát tuto roli (ideální stát Weber) = 6 principů, pomocí kterých byrokracie hledá nejlepší řešení mezi protikladnými silami ve společnosti
Podle Webera je expanze byrokracie v moderní společnosti nevyhnutelná, protože se bez ní nemůžeme vyrovnat s administrativními nároky, které na nás kladou rozsáhlé společenské systémy. Na druhé straně však Weber viděl u byrokracie i řadu zásadních nedostatků., které mají dopad na povahu moderního společenského života.
Aby mohl lépe studovat příčiny a povahu jejich expanze, postuloval Weber IDEÁLNÍ TYP byrokratických organizací. „Ideálním“ přitom nemyslel „žádoucí“, ale „ryzí“. Weberův ideální typ je abstraktním popisem jenž klade důraz na ty reálně existující vlastnosti, které považuje za nejtypičtější. U byrokracie určil několik zásadních charakteristik.
I. Platí pro ně princip vymezených úředních kompetencí, upravených zákony a správními nařízeními. To znamená:
- pravidelné činnosti potřebné k byrokratickému řízení daného útvaru jsou jasně rozděleny jako úřední povinnosti
- rovněž je napevno rozdělena přikazovací moc, popřípadě i donucovací prostředky
- pravidelné a plynulé plnění takto rozdělených povinností se plánovitě pojišťuje tím, že se k tomu ustanovují osoby s předepsanou kvalifikací
II. Existuje jednoznačná hierarchie pravomocí. Úkoly organizace jsou rozděleny mezi jednotlivé pracovníky v souladu s touto hierarchií. Byrokracie má podobu pyramidy s jasně stanovenými vztahy nadřízenosti a podřízenosti, což jí umožňuje centralizované rozhodování a jeho koordinovanou realizaci. Nadřízené složky zadávají úkoly podřízeným a dohlížejí na ně.
III. Moderní úřadování se zakládá na spisech (aktech), které se v prvopise nebo v konceptu uchovávají, na štábu subalterních úředníků a písařů všeho druhu. Souhrn úřednictva v úřadě, činného s příslušným aparátem hmotných zařízení a aktů, tvoří byro, kancelář. Moderní organizace úřadu zásadně odlučuje kancelář od soukromého bytu. Vůbec odděluje jako zvláštní oblast úřední činnost od soukromého života, úřední peníze a prostředky od soukromého majetku úředníkova. K tomuto stavu se dospělo teprve dlouhým vývoje. Dnes platí všude, jak ve veřejných institucích, tak v soukromých podnicích. Kancelář a domácnost, obchodní korespondence a soukromá korespondence, podnikové jmění a osobní jmění se zásadně oddělují.
IV. K úřadování, zvláště je-li to úřadování specializované - a takové je pro moderní dobu příznačné -, se obvykle vyžaduje odborné vzdělání.
V. V rozvinutém úřadování se vyčerpává veškerá pracovní síla úředníka, i když je povinná pracovní doba v kancelářích vymezena. K tomu se ve veřejné i soukromohospodářské administrativě dospělo teprve dlouhým vývojem. Dříve bývalo normální vyřizovat záležitosti a obchody „mimo úřad“.
VI. Úředníci si při své činnosti vedou podle obecných, víceméně pevných, kompletních naučitelných pravidel. Osvojování těchto pravidel se ustavuje ve zvláštní nauku (právní věda, případně spravověda, kancelářská nauka), které se úředníci učí. Moderní úřadování je natolik vázáno pravidly, že dnes například v teorii platí tato norma: Je-li úřad zmocněn, aby zařídil provedení nějaké věci, neopravňuje jej to dávat rozkazy od případu k případu, ale má jen vydat abstraktní směrnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat