Loading

15. Veřejná správa a dělba moci

a) podle níž nevyjádří-li se Senát ve lhůtě 30 dnů, platí, že je návrh zákona přijat.
Tento, sice zdlouhavější a složitější postup při přijímání zákonů, by měl být vyvážen předpokladem jejich vyšší kvality. Dělba moci spolu je základním předpokladem každého demokratického státu.

Horizontální dělba moci

V případě horizontální dělby moci jde o institucionální dělbu moci mezi orgány moci zákonodárné, výkonné a moci soudní. „Absolutní a důsledná dělba mocí není však institucionálně a procesně v moderní společnosti v nejčistší podobě myslitelná. Zejména pokud jde o vztah legislativy a exekutivy vzniká nezbytně soustava součinností a závislostí a částečného funkčního překrývání, a to zvláště v parlamentním systému, který je více systémem spolupráce než dělby mocí. Trvalý a dalekosáhlý praktický význam si dělba moci v institucionální rovině udržuje zejména v principu nezávislosti soudní moci.“ (Vladimír Klokočka-Ústavní zřízení České republiky, nakladatelství Vyšehrad, 1997)

Na tomto způsobu dělení moci je založena většina ústavních institucí včetně ČR

Vertikální dělba moci

Vertikální dělba moci je založená na „rozložení mocenského rozhodování do různých autonomních celků na různých stupních vertikální hierarchie moci. Sem patří zejména federativní uspořádání, autonomie samosprávy apod.“ (Vladimír Klokočka-Ústavní zřízení České republiky, nakladatelství Vyšehrad, 1997)
• požaduje rozdělení pravomocí mezi centrem a místem
• vzniká samospráva, decentralizace
• příkladem vznik krajů v ČR
• centralizované moci tak vznikla opozice (hejtmani mají své pravomoci)

Funkční dělba moci

Funkční dělení moci je spojeno zejména s demokratizací volebního systému rozvojem politických stran. Jde o dělení uvnitř ústavních orgánů např. poměrem vládních a opozičních sil v parlamentě.
Opozice je v tomto případě prvořadou složkou funkčního dělení, což je skutečnost, jež je součástí moderního parlamentního státu.

MOC ZÁKONODÁRNÁ

Moc zákonodárná je představovaná voleným Parlamentem, jemuž je v ústavě věnována hlava druhá. Tato ustanovení ústavy jsou pak dále rozváděna dalšími ucelenými zákony a to především volebními zákony a zákony o jednacích řádech.
Vzhledem k tomu, že jiný ústavní orgán není vybaven právem přijímat zákony jako prvotní právní předpisy, je Parlament jediným a výlučným zákonodárným orgánem ČR. I když schvalování zákonů je nepochybně hlavním posláním Parlamentu, není jediným. Parlament má v kompetenci i jiné, významné pravomoci, jako např.
• dávat souhlas k některým mezinárodním smlouvám,
• volit prezidenta republiky,
• část Parlamentu- Poslanecká sněmovna může vyslovovat důvěru nebo nedůvěru vládě ČR,
v souladu se zákonem o volbách do zastupitelstev v obcích a místním referendu vyhlašuje volby do zastupitelstev v obcích.

Dvě komory Parlamentu

Podle Ústavy České republiky je Parlament tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Dvoukomorovost Parlamentu ČR vychází z obdobných ideí, jako vycházela dvoukomorovost československého parlamentu v 1. republice, v letech 1920-1938. Senát je konstruován jako určitá protiváha Poslanecké sněmovně, jako její určitá brzda, jako prvek, vytvářející předpoklady kvalitnějšího legislativního procesu, jako prvek kontinuity Parlamentu pro případ, že by byla Poslanecká sněmovna rozpuštěna. Proto je vytvořeno několik předpokladů.
1. Obě komory Parlamentu vznikají na základě odlišného volebního systému
– Poslanecká sněmovna na základě zásad poměrného zastoupení,
– Senát na základě zásad většinového systému.
To znamená, že by nemuselo dojít k „zrcadlovému“ složení obou komor, ale v každé komoře by mělo vzniknout jiné politické spektrum. Tím se sleduje naplnění plurality názorů a zájmů a zapojení širšího spektra politických subjektů do činnosti Parlamentu. Tím by měla vzniknout určitá protiváha mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem

2. Obě komory Parlamentu mají různě dlouhé volební období
- Poslanecká sněmovna 4 roky,
- Senát 6 let s tím, že každé 2 roky se volí třetina senátorů.
Při volbách PS jsou všichni její poslanci voleni najednou, přitom se může stát, že oproti předchozímu volebnímu období dojde k jejich převážné nebo dokonce úplné obměně. Může se rovněž stát, že oproti předchozímu volebnímu období bude PS naplněna poslanci z opačného pomyslného pólu politického spektra. Tito poslanci by pak zřejmě měli zájem co nejrychleji negovat zákony z minulého volebního období a nahradit je novými. Proces rekonstrukce právního řádu by byl vlastně permanentním, nebo alespoň velice častým. Senát se však volbami, konanými každé dva roky, obnovuje jen z jedné třetiny. Dvě třetiny senátorů zůstávají ve svých funkcích i po volbách do Senátu. Tyto dvě třetiny senátorů jako nadpoloviční většina mohou sehrát polohu brzdy vůči radikálně obměněné PS

3. Obě komory Parlamentu mají své místo v nejdůležitější činnosti při přípravě zákonů. PS se vždy usnáší na návrhu zákona. Vyjádří-li se návrhem zákona souhlas, postoupí takový schválený návrh bez zbytečného odkladu Senátu. Senát pak postupuje tak, že:
a) projedná návrh zákona a usnese se k němu do 30 dnů od jeho postoupení tak, že návrh zákona schválí, nebo zamítne nebo vrátí PS s pozměňovacími návrhy. V každém případě však o návrhu PS meritorně jedná
b) vyjádří vůli návrhem zákona PS se nezabývat zůstane v nečinnosti a pak platí konstrukce

Pokud by v době, kdy je PS rozpuštěna, bylo třeba ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona, přijmout opatření se silou zákona, přísluší tato pravomoc Senátu. Senátu však nepřísluší přijímat zákonná opatření ve věcech ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv. Zákonné opatření Senátu, které mu k přijetí může navrhnout jen vláda, se vyhlašuje stejně jako zákony, tedy ve Sbírce zákonů a musí být schváleno PS na její první schůzi, jinak pozbývá další platnosti. Tím je zajištěna kontinuita zákonodárné moci a permanentní možnost přijímat prvotní právní předpisy.“ (Ústavní systém České republiky, Berlích, Hřebejk, Zoubek, nakladatelství PROSPEKTRUM Praha 1994)

MOC VÝKONNÁ

Česká republika je parlamentní republikou s významným postavením prezidenta republiky.

Prezident republiky

Ústava precizuje postavení prezidenta republiky coby „hlavy státu“. Zde se má na mysli jak
a) reprezentativní funkci vně i uvnitř státu
b) prezident republiky figuruje jako primární subjekt mezinárodního práva veřejného, reprezentující ČR
c) prezident je nositelem nejen vnitřní, ale zejména vnější suverenity

Pravomoci prezidenta:
- jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demise- což je de facto nejdůležitější ústavní pravomoc prezidenta v politickém kontextu
- svolává zasedání Poslanecké sněmovny
- rozpouští Poslaneckou sněmovnu
- pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády
- jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy
- jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu
- odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení
- má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního …tzv. právo veta
- podepisuje zákony
- jmenuje prezidenta a víceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu
- jmenuje členy Bankovní rady ČNB

Prezident dále
- zastupuje stát navenek
- sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy
- je vrchním velitelem ozbrojených sil
- přijímá vedoucí zastupitelských misí
- pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí
- vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu
- jmenuje a povyšuje generály
- propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán
- jmenuje soudce
- má právo udělovat amnestii

Vláda a ministerstva
Jde o tzv. „vrcholný orgán výkonné moci“

Vláda je sbor, kolektivní exekutivní orgán, složený z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů.

Předseda vlády
- organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykovává další činnosti, které jsou mu svěřeny Otavou nebo jinými zákony
- předsedu zastupuje místopředseda vlády

Výsadní postavení předsedy vlády dále spočívá zejména v tom, že
a) navrhuje ostatní členy vlády ke jmenování prezidentem
b) navrhuje odvolání člena vlády
c) kontrasignuje nařízení vlády ČR
d) nese širší politickou odpovědnost za chod exekutivy
e) je předsedou Rady pro zpravodajskou činnost
je členem Rady obrany státu, coby konzultativního orgánu

Ministerstva a jiné správní úřady
- hlavním právním předpisem upravujícím problematiku ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR je zákon ČNR o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky


Státní zastupitelství

- zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení a hájí tak legalitu v ČR v oblasti veřejnoprávní, zvláště trestněprávní
- jeho postavení a působnost vymezuje zákon o státním zastupitelství

MOC SOUDNÍ

Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Ústava zdůrazňuje nezávislost a nestrannost soudců při výkonu jejich funkce a stanoví základní záruky nezávislosti. Těmi jsou:
- soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu
- soudci (s výjimkou soudců Ústavního soudu) jsou podle Ústavy jmenování prezidentem republiky bez časového omezení

Soudce se své funkce ujímá složením slibu. Ústava stanoví inkompabilitu tj. neslučitelnost funkce soudce s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu a s jakoukoli funkcí ve veřejné správě, dále v orgánech místní samosprávy a zakazuje jiné placené funkce a jiné výdělečné činnosti s výjimkou vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké. Tuto činnost může však soudce vykonávat jen za předpokladu, že tím nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví.

Ústava připouští, aby zákon stanovil výjimky ze zásady neodvolatelnosti a nepřeložitelnosti soudce bez jeho souhlasu. Jedná se o výjimky, které vyplývají zejména z kárné odpovědnosti soudců. Zákon stanoví, že za závažné kárné provinění lze ve formě kárného opatření soudce přeložit na jiný soud téhož nebo nižšího stupně nebo jej odvolat z funkce soudce na návrh ministra spravedlnosti. Kárnou odpovědnost zjišťují a kárné opatření ukládají kárné soudy.
Soustava soudů

Soustavu soudů tvoří:
• Nejvyšší soud se sídlem v brně,
• Nejvyšší správní soud,
• Vrchní soudy se sídly v Praze a Olomouci
• krajské a okresní soudy.

Žádné komentáře:

Okomentovat