8. New Public Management

NPM je nová koncepce řízení veřejných služeb, která byla zkoncipována až v devadesátých letech 20. století. V rámci NPM probíhá řízení prostřednictvím stanovení cílů, výkonné pravomoci jsou delegovány na regionální a lokální úroveň, hojně je využíván controling, v jehož rámci dochází k pravidelnému prověřování aktuálního stavu, zjišťování odchylek od stavu žádoucího a následně jsou vyvozována nápravná opatření.

NPM také usiluje o zavedení prvku soutěže do veřejných služeb (např. vyhlašování veřejných zakázek). Pro NPM je typické zaměření na efektivní využití zdrojů pro dosažení vysoké kvality poskytovaných služeb, konkurenční prostředí mezi veřejným a soukromým sektorem při poskytování služeb, tržně orientovaný přístup (občané jsou zde spotřebiteli, které je třeba uspokojit) a vysoká úroveň zodpovědnosti za výsledky manažera.

Přes to, že koncept NPM není v kontinentální Evropě tak rozšířen, jako je tomu ve Velké Británii a ve Spojených státech amerických, představuje důležitý zdroj myšlenek, na základě kterých by se měl ubírat další vývoj správních organizací.

Nepočítá tolik s úlohou státu a čerpá z následujících předpokladů:

- Zásadní rozdíl je v tom, že úředník se chce vyhnout chybám (má své pravomoci pevně dané), kdežto manažer chce dosáhnout nějakého cíle, uspokojení
- Úředník je jakýsi arbitr mezi politikou a ekonomikou, zatímco manažer nikoliv
- Zatímco úředníka příliš nezajímá zdroj financování a čas, tak manažera zdroj zajímá, i čas – čas jsou peníze
- Úředníci se velmi často vrací z hlediska problémů do minulosti, kdežto manažeři se snaží předvídat, co by mohlo znamenat problémy
- Úředník nerad experimentuje, kdežto manažer ano
- Je rozdíl i ve vzdělání (humanitní zaměření vs. ekonomické)

New Public Management a zejména nové modely řízení jsou zaměřené na změnu úloh, struktury a organizace politicko – administrativního systému. Pozornost je v prvé řadě soustředěna na efektivnost a účinnost. Nové modely řízení zapříčinily nárůst veřejného sektoru k rozšíření nabízených veřejných služeb.

Komplexní nabídka veřejných služeb vedla k vzniku deficitů v kvalitativní oblasti, to způsobilo nespokojenost zákazníka (občana), a zároveň se začalo mrhat finančními zdroji.
Veřejný sektor se tak ocitl pod tlakem vývoje a reagoval na to několika projekty, které jsou zaměřené na uplatnění osvědčených principů fungování soukromého sektoru a především znovu definuje vztah mezi soukromým a veřejným sektorem. Teoretické základy spočívají v mikroekonomických organizačních teoriích, které pro veřejný sektor předpokládají deregulaci, odbyrokratizování, hospodářskou autonomii a převzetí soukromé podnikatelské kultury. Hranice mezi soukromým a veřejným sektorem se posouvají především prostřednictvím privatizace.

V New Public Management hrají důležitou roli tyto strategické a operační programy a metody:
• definice cílů
• definice produktů
• měření výkonnosti
• vypracování rozborů
• controlling
• řízení vstupů a výstupů
• rozpočet
• decentralizace
• převzetí zodpovědnosti za zdroje
• porovnání
• soutěž (benchmarking)
• zaměření se na zákazníky
• kvalitativní management
• organizační a personální rozvoj
smluvní management