V roce 1740 začala v Habsburské monarchii panovat Marie Terezie a v Prusku Fridrich Barbarossa.
Některé země chtěly zpochybnit nástupnictví ženy na trůn, a to vedlo k válkám – tyto války ale Habsburkové s Prusy prohrávaly! (výsledkem byla ztráta Slezska ve prospěch Pruska)
Tyto porážky pak odstartovaly reformy Marie Terezie a Josefa II. Marie Terezie, která chtěla sebe potvrdit ve funkci, si uvědomila, že musí provést reformy; pro úřednický aparát bylo důležité školství, tak zavedla povinné vzdělání.
V roce 1749 byla provedena reforma veřejné správy. První na stupínku byl panovník, ten byl brán jako nejvyšší správce země (ale již neplatilo, že vše vlastnil). Druhým na stupínku byla vysoká správa – to byly úřady, které přímo podléhaly panovníkovi. Tyto dva stupně tvořily moc zákonodárnou, do jisté formy i moc soudní. Na třetím místě byly úřady, které spravovaly jednotlivé země a byly nazývány střední správou (Čechy, Morava, Slezko). Francii v tomto bodě odpovídají intendanti.
Na posledním místě byla správa městská (královská) a krajská – jako nejnižší článek správy Habsburské monarchie bylo soustátí, což bylo velmi složitým systémem. – Uherské království, území Rakouska, Země koruny České – Český prostor jim byl plně podřízen.
Marie Terezie se ze soustátí snažila vytvořit unitární stát, aby v celé zemi platilo – tyto pokusy ale neustále hatili Maďaři (smyslem bylo modernizovat stát). Byly vytvořeny špičkové školy pro vrcholné úředníky, z nichž jedna byla v Praze.
Žádné komentáře:
Okomentovat